Jedním z nejvýznamnějších spisovatelů minulého století byl bezpochyby Ernest Miller Hemingway. Tento americký spisovatel je považován za jednoho z nejdůležitějších představitelů tzv. ztracené generace.
·        Jsou to umělci, kteří se narodili kolem roku 1900 a tudíž zažili první světovou válku.
·        To na nich nechalo nesmazatelné stopy, které se odrážejí i v jejich dílech.
·        Nevěří společnosti a někteří se sami nazývají duševními mrzáky.

Stejný dopad měla válka na Hemingwaye. Jeho díla postrádají citové zabarvení a hrdinové jeho knih jsou často vystaveni velkému nebezpečí.Jsou to lidé, kteří se musejí živit a žít nebezpečným způsobem – rybáři, lovci, toreadoři, vojáci. I sám Hemingway nebezpečné situace vyhledával. Miloval lov a býčí zápasy. Události první světové války se na tomto spisovateli podepsaly natolik, že ve věku dvaašedesáti let nezvládl své dlouho trvající deprese a pravděpodobně spáchal sebevraždu. Druhá možnost je, že to byla nešťastná náhoda. Při čistění zbraně došlo k nečekanému výstřelu, který spisovatele smrtelně zranil.

Stařec a Hemingway

Důležité je, že nám tu stačil Hemingway zanechat své pozoruhodné dílo, za které dostal dokonce i Nobelovu cenu. Tím oceněným (zároveň posledním) dílem je román „Stařec a moře.“
·        Po prvním čtení se může tento román zdát velice depresivním, protože jeho hlavní hrdina vlastně vše ztrácí a už nemá sílu bojovat dál za svou existenci.
o   Pokud si ho přečtete ještě jednou, odhalíte, že je tu skrytá naděje a (i přes nepřízeň osudu) určité vítězství.

Hlavní osou příběhu je snaha starého rybáře o ulovení ryby, která by mu zajistila živobytí na dlouhou dobu.Nakonec se rybáři takovou rybu chytit podaří. Dva dny zápasí s uloveným mečounem, a nakonec ho skoleného přivazuje k lodi. Než dosáhne břehu, žraloci mu u lodi zanechají pouhou mečounovu kostru.