Je známo, že lidé, pokud mají příležitost, si vždy hledají způsob, jak si svou práci usnadnit. Některé způsoby vedou ke zvýšení produktivity, jiné jsou však na úkor přesnosti. To jim však obvykle nevadí, neboť oni stejně zaplaceno dostanou. Platí to zejména tam, kde je platba hodinová, nikoliv výkonová, a především tam, kde právě selhává controlling KIT.

Zdálo by se tedy, že je vhodné sledovat pracovníky po celou směnu, a každý výrobek podrobit kontrole kvality. Skutečně, je to prakticky jediný způsob, jak zajistit, že vše, co z výrobní linky vyjde, bude odpovídající kvality. Navíc to umožní postih pouze těch provinilých lidí. Nedoplatí na to tedy nevinní. Přesto však nevidíme prakticky nikde, že by se toto praktikovalo. Proč?

Hlavním důvodem je, že tento přístup vytváří prakticky atmosféru strachu a nedůvěry. Lidé se prakticky bojí promluvit, aby neřekli něco, za co by mohli být potrestáni. Navíc je to velmi snadno zneužitelné, například když si některý z vedoucích pracovníků zasedne na nějakého níže postaveného zaměstnance.

Nutné je také vzít v úvahu nejen lidské zdroje, které by byly k této práci potřeba. Jistě, většinu práce by obstaraly kamery a přístroje, přesto zde však musí být někdo, kdo je bude sledovat a kontrolovat výsledky. A to vše představuje další náklady navíc, které se navíc mohou ukázat i jako zbytečné. Není tedy divu, že se podniky raději snaží spolehnout na dobrou vůli svých zaměstnanců.

Určitá forma kontroly zde samozřejmě je. Vedoucí procházejí mezi svými svěřenci a dohlížejí, aby každý z nich dělal to, co má. Navíc jsou zde někdy i kamery, které mají zabránit tomu, aby si někdo kradl například materiál. Přesto však pracovníci mají poměrně velkou volnost. To také poskytuje prostor k vymýšlení nejrůznějších vylepšení, které mohou v důsledku celý výrobní proces zlepšit.

Zdá se tedy, že určitá forma dohledu je sice nutná, zaměstnanci se však nesmí cítit jako ve vězení. Jen to povede ke šťastnému a spokojenému pracovnímu prostředí, a tedy i k lepším výkonům.