Ať už se jedná o svátek, narozeniny či jinou příležitost nebo jen nečekané vyznání lásky, květinou se dá prostě říct hodně . Všem květinám vévodí růže, její vzhled i vůně přežila staletí až do dnešních dnů. Je to prostě vládkyně mezi květinami.

Dříve květiny měly vyznačovat cit k tomu, komu byly darovány. Možná právě z toho vznikla tzv. květomluva.

To, co jednotlivý druh květiny znamená, můžete nalézt již ve Starém zákoně, což by asi většina z nás, kdo ho nezná, ani zdaleka nečekala. Květomluva se k nám dostala z tureckých zemí, konkrétně z harémů. V Evropě si našla své oblíbence velmi rychle, a to hlavně v Anglii za vlády královny Viktorie.

Co se týká literární tvorby, tak jsou květiny jako doma, stačí připomenout Shakespeara, konkrétně postavu Ofélie z divadelní hry Hamlet.

Také umění malířské má svou květinovou kapitolu, i ve spoustě kostelů najdeme vitráže s motivy např. lilií.

Tak jako květiny znázorňují a charakterizují krásu a dobro, je tomu i naopak, některé jako třeba narcis jsou spojeny s marnivostí.

Ať už darujete jakoukoliv květinu, rozhodně dbejte na to, jakým způsobem to bude, upřednostňujte předání květy směřujícími vzhůru, naopak by si obdarovaný mohl myslet, že k němu nechováte zrovna vřelé city.

Počet květin může být lichý nebo sudý, pokud jde o dárek k narozeninám, dodržujte lichý počet, tedy pokus se nejedná o to, že počet květů by se měl rovnat počtu roků, pak se neohlížejte na to, jestli má být počet sudý nebo lichý.

Dobrou náladu navozuje levandule, pro ty, kteří zrovna neprožívají šťastnou lásku, jsou určeny konvalinky, věrný vztah odráží květy macešek, odvěkým synonymem lásky jsou rudé růže.

Každá květina je ale krásná a ten, kdo ji obdrží, by si jí měl vážit, protože je určitě od někoho, kdo je pozorný a chce tím tak vyjádřit své city.